Náš tým tvoří kvalifikované pečující osoby a pedagogové s dlouhodobým zájmem o respektující přístup, Montessori pedagogiku a práci s dětmi v malém kolektivu. Pravidelně se vzděláváme, reflektujeme naši práci a společně přemýšlíme nad potřebami konkrétních dětí.
Milujeme legraci, tanec, jógu, hudbu a knihy. Zvířata, moře, slunce, dobré jídlo i spánek. Pondělky i pátky. Cestování, dovádění, knedlíčkovou polévku, šlehačku, pivo, vůni po dešti i ticho. Hory, lesy, rybníky, Vánoce, léto, jaro, zimu i podzim. Pohádky, princezny, rodinu, laskavost, spravedlnost, naději a sny. Hřiště, kamarády, filmy, vůně, Montessori, dobrodružství, tvoření, malování, módu, převleky, Pinterest, lenošení, pořádek i chaos, noční Prahu, kávu, čokoládu…
a ze všeho nejvíc děti.
Náš tým tvoří kvalifikované pečující osoby a pedagogové s dlouhodobým zájmem o respektující přístup, Montessori pedagogiku a práci s dětmi v malém kolektivu. Pravidelně se vzděláváme, reflektujeme naši práci a společně přemýšlíme nad potřebami konkrétních dětí.
Protože vztahy bereme vážně. A děti ještě víc.
Každé roční období má u nás svůj rytmus a své tradice. Na podzim vyrážíme na plavecké soustředění, v zimě na lyžařský pobyt a v létě trávíme společný čas na farmě. Dlouholetou tradicí je také naše vodácká expedice.
Během roku podnikáme výlety, jezdíme vlakem, chodíme do divadel a na výstavy. Pátek je u nás často dnem „mimo školičku“ dnem pro objevování a společné zážitky.
Součástí života Zahrady jsou i slavnosti, setkávání s rodiči a někdy také přespávačky dobrovolné, citlivě vedené a pro děti velmi silné zážitky.
Zahrada není jen místo, kam se ráno chodí a odpoledne odchází.
Je to prostor, kde vznikají vzpomínky.
Jmenuji se Lucie a už na střední škole jsem věděla, že se chci věnovat alternativnímu vzdělávání. Fascinovalo mě, jak děti přemýšlejí, jak objevují svět a jak moc se dokážou učit z vlastních zkušeností.
Když se narodil můj syn, začala jsem hledat místo, kde by mu bylo opravdu dobře. Takové, kde by mohl být sám sebou, objevovat svět, smát se, zkoušet nové věci a růst svým tempem. Takové místo se mi tehdy nepodařilo najít – a tak jsem se rozhodla vytvořit vlastní školku. Školičku snů pro děti, které milují dobrodružství, legraci, objevování a blázniviny.
Po narození syna jsem začala blíž poznávat Montessori pedagogiku. Postupně jsem si uvědomila, že právě tato filozofie je mi nejbližší – protože dětem dává prostor být samy sebou, učit se vlastním tempem a objevovat svět přirozeně.
Když pozoruji děti při práci nebo hře, stále mě znovu překvapuje, kolik toho dokážou. Jsou zvídavé, samostatné a velmi citlivé k tomu, co se děje kolem nich. Baví mě být u toho, sledovat jejich objevování a provázet je na jejich cestě.
Každé dítě je jiné. Každé potřebuje něco trochu jiného – někdo více času, někdo více podpory, někdo jen prostor. Věřím, že úkolem dospělého není dítě formovat, ale pomoci mu rozvinout to, co už v něm je.
A právě z téhle myšlenky vznikla Školička Zahrada.